April 05, 2014

Blog

Povím vám příběh. Bylo to zhruba před pěti lety, kdy se světem vlekla jedna malá dívenka. Zvláštní je, že tehdy si přišla nad míru inteligentní. Nestačili jí její věrní kamarádi, kteří jí za nejbližším sloupem skládali básně plné závisti a nenávisti. A tak jí nostalgie zavedla na internetovou stránku blog.cz. Našla si spoustu abstraktních přátel, kteří se jí sice nemohli tělesně dotknout, ale každý den se jí s pomocí komentářů dotýkali duševně. Nebyli k ní milí, jen když něco potřebovali, jejich názor se neměnil s minutami a našli více společných témat, než se dalo spočítat. A jak šly roky, ocitla se tato - nyní šestnáctiletá dívka - ve spárů blogspotu.

Její názor na blog se za pět let vyvíjel. A nyní je pro ni blog jedno z mála nestísněných míst, kde mezi sebou lidé nesoupeří. Jediné místo, kde se více než sympatie a tělesný vzhled oceňují duše, nápady a především slova. Místo, kde otevřenost hraje větší roli než hrdost.

A proto vás prosím mí milí čtenáři a přátelé, buďte ke mně od této chvíle až do poslední otevření. Jako jste otevření svým deníčkům, svým nejdražším přátelům, protože tento důvod mě tu jednoho obyčejného dne zavál. Piště mi své problémy (ne, že bych jich neměla dost, ale pro pár se místo ještě najde), zážitky, buďte sdílní, protože pokud postrádáte ve svých životech někoho, komu věřit, chci, abyste věděli, že máte mě. Tu dívku, která se snaží už po generace vaše strasti a bolesti utěšit.

Pozn. Tento blog otvírá pomyslné dveře do mé mysli. Zachycuji zde své nálady, názory a snažím se zde psát věci, jak je cítím. Proto pokud budu nevrlá, sprostá nebo vám zkrátka moje články nepřijdou vhodné, dejme tomu, že jsem jen jedna prostá sedmikráska na poli plném vlčích máků.

No comments:

Post a Comment