tag:blogger.com,1999:blog-9779295485838695132024-02-21T09:06:59.208+01:00you against yourselfAnonymoushttp://www.blogger.com/profile/05798335532037987558noreply@blogger.comBlogger7125tag:blogger.com,1999:blog-977929548583869513.post-87047676139586933052014-04-25T21:52:00.000+02:002014-04-25T21:53:55.352+02:00A joke is a very serious thing.<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjwcBySSvHW2E1pyU8IVbwRoZFkYrrQyFVzDWoWyPvkT0G6TZwW-0a27vF2NgH9rCs4SCcVgvUF7nMiiAfAoHdGjMBGLevecDzqClyeomDJT4OBabEcQuwW_5BqvuN9oErB9dl1-G45LlmN/s1600/tumblr_mlnqi0XkrM1rbmgvso1_500.png" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjwcBySSvHW2E1pyU8IVbwRoZFkYrrQyFVzDWoWyPvkT0G6TZwW-0a27vF2NgH9rCs4SCcVgvUF7nMiiAfAoHdGjMBGLevecDzqClyeomDJT4OBabEcQuwW_5BqvuN9oErB9dl1-G45LlmN/s1600/tumblr_mlnqi0XkrM1rbmgvso1_500.png" /></a></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Někdo mě poprosil o článek na způsob deníčku. Jsem ráda, že
se o mě někdo zajímá, Lydia v tom přece nemůže zůstat sama. Pro dotyčnou
(Hádám, že to byla žena, muže nepřitahuju) – Líbí se mi, jak si vložila slovo
<i>prosím</i> do závorky.<i> Zdravíčko, jaké je vaše heslo na wifi? Začátek závorky,
prosím, konec závorky.</i></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<b>Drahý deníčku, </b>(pozn. mám jeden deníček a v papíráku jsem
ho koupila za padesát pět korun, je drahý?)</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
dneska mi jeden milý kluk pochválil postavu. Jsem šťastná,
že to noční jedení velikonočních zajíčků se mi vyplatilo. Nemůžu se dočkat, až se
o to podělím se slaninovými brambůrkami. <i>Následuje pokerový obličej, i když poker nikdy nehrála.</i></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Dneska jsem před svými přáteli nadhodila, že čtu 50 odstínů
šedi. Nemohla jsem uvěřit! Oni věděli, o co se jedná. </div>
<div class="MsoNormal">
Vždycky si vybavím tu
scénu, jak jsem nedávno (Sakra, já vůbec nemám pojem o čase. Dneska je pondělí,
že jo?) přišla za kamarádem a sdělila mu, že Dívka s pomeranči byla fakt
dobrá, usmál se a řekl něco na způsob – <i>„Kde? Já žádnou neviděl.“ </i></div>
<div class="MsoNormal">
Koneckonců až
na ten na třináct stránek obsáhlý sex, který se vám v hlavě spustí jako
videokazeta, mám tu knihu ráda. Dodává mi pocit, že se svého pana Úžasného
dočkám aspoň ve dvaceti jedněch letech.</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Za poslední dobu jsem našla dobrou skupinu. Teda pokud máte
stejně skvělý hudební vkus jako já. Jmenuje se <b>Dog Is Dead</b>. Netuším, proč se mi
v hlavě zrodila myšlenka, že když vymýšleli název skupiny, tak jeden z členů
přiběhl a zařval: <i>„My dog is dead.“</i> Ostatní se jen usmáli, přiložili si ruku k bradě
a pronesli<i> „Jo, to by šlo.“</i></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Víte, proč nerada píšu takovéto články? Protože jsem
egoistická jen pondělky a čtvrtky a dneska je pátek (pozn. podívala jsem se do
kalendáře). </div>
<div class="MsoNormal">
<br />
<a name='more'></a></div>
<div class="MsoNormal">
Je to už dávno, co jsem svůj pokoj obohatila o stůl polepený
stovkami obrázků z weheartit. Tento víkend polepím celou svou poličku ženami,
které zbožňuju. Shailene, Vero, Holand a Jennifer budete mít čestné místo a
pokaždé, když do mého pokoje někdo vstoupí, všimne si vás a ne mého nepořádku.
<i>Mami, nezapomeň se v neděli zase zastavit.</i></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Při psaní článku nepřemýšlím jen nad tím, co psát, ale
především čemu se věnovat po následném uveřejnění. Stáhla jsem se film How I
Live Now (pozn. najednou jsem si vzpomněla na mou drahou <i>„Sír-šu“</i> Foster),
hodlám se na něj podívat a pak se k němu možná vyjádřím na internetu, ale
moc nadějí bych tomu nedávala.</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<i>Předevčírem se mi stal takový zvláštní příběh.</i></div>
<div class="MsoNormal">
Už několik dní potkávám při cestě do školy jednoho kluka,
neznám jeho jméno a jsem si celkem jistá, že do středy neměl tušení o mé
existenci.</div>
<div class="MsoNormal">
Šla jsem si koupit
nějakou nezdravou tučnou lahůdku. Namířila jsem si to směrem k pečivu,
popadla sáček a začala do něj cpát donuty, jakoby mi šlo o život (pozn. bývají
tam jednou za čas a já měla hlad, nepřenechám někomu bez boje svou kořist). Najednou
jsem ho spatřila, má snaha o schování sáčku plného cukrů a tuků selhala ve chvíli,
kdy se mi celý obsah vysypal na zem.</div>
<div class="MsoNormal">
Ve chvíli kdy první donut dopadl na podlahu, se otočil. Když
mě couravým krokem obcházel, s posměchem se na mě podíval a svou botou popostrčil
do jednoho donutu. <i>Páni! Naproti mně stojí v nesnázích nezadaná holka, že
bych jí pomohl? Ne, jen jemně postrčím ten donut jejím směrem.</i></div>
<div class="MsoNormal">
Vlastně to nebyl ani tak zajímavý příběh, jako další hloupý
pokus o zesměšnění, který se vydařil.</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Jdu nabrat síly u nicnedělání a vy mi napište nějaký milý
komentář. Pokusím se vám, co nejméně sarkasticky odpovědět.</div>
<br />
<div class="MsoNormal" style="text-align: right;">
Věčně šťastná<b> Lydia Lynn Byers</b>.</div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/05798335532037987558noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-977929548583869513.post-48036205369350824072014-04-18T00:48:00.002+02:002014-04-18T01:14:22.235+02:00Bates Motel<div class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<div style="text-align: left;">
<div style="text-align: center;">
<i>„I’ve never wanted to hurt anyone.“ </i>- Norman Bates<br />
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<i>„I think people who are different, don’t know that they’re different</i><br />
<i>because </i><i>they have nothing to compare it to.“ </i>- Norman Bates</div>
</div>
</div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjHLR05rsOGfo8PPU_icWDpqrs6kQNep8wYdhLELfxog-9jcmallSdXltPVKjoifJha-3Hbq_6egs2MAKRmDN3TCa9uYE9pxVGrGxV4Su9xeQ_nAgJuamPtWm0raUHtnWVdRGA4KBuNYPA/s1600/BatesMotel_031413_1600.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjHLR05rsOGfo8PPU_icWDpqrs6kQNep8wYdhLELfxog-9jcmallSdXltPVKjoifJha-3Hbq_6egs2MAKRmDN3TCa9uYE9pxVGrGxV4Su9xeQ_nAgJuamPtWm0raUHtnWVdRGA4KBuNYPA/s1600/BatesMotel_031413_1600.png" /></a></div>
<div class="MsoNormal">
<br />
Bylo to jednoho chladného dubnového večera, kdy jedinou obdivuhodnou činností mladé šestnáctileté dívky bylo sledování seriálů. Její oči toužily po poznání něčeho dosud neviděného. Začala tedy se sledováním… <i>Klídek, byl to jen vtip.</i> (Pokud chceme dlouze polemizovat, obsah příběhu je pravdivý, ale jedná se o recenzi tudíž text shrnující hodnocení uměleckého díla nikoliv vypravování.)</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Nebylo by špatné zmínit, co že to vůbec posuzuji. Čeká vás <strike>ne</strike>příliš obsáhlé hodnocení <b>seriálu Bates Motel</b>. Teď bych mohla okopírovat krátkou anotaci z nějaké nahodilé webové stránky.</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Seriál je umělecké dílo takzvaný <i>prequel</i>, jehož děj předchází ze slavného filmu z roku 1960, který nese název Psycho (jde o filmovou adaptaci ze stejnojmenné knihy z roku 1959 od Roberta Blocha) a pochází z dílny Alfreda Hitchcocka - vynikající režisér a spisovatel, často přezývaný jako <i>„mistr hororu“</i>, patří mu čestné místo v nejvýznamnější filmové kinematografii.</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Děj seriálu se tedy odehrává před událostmi, ke kterým došlo ve filmu a bude dokumentovat mládí sedmnáctiletého <b>Normana Batese</b>, jenž je ovládán jeho matkou <b>Normou Bates</b>, temperamentní, puritánskou vdovou, která mu zakazuje život daleko od ní. Norma se spolu s Normanem přestěhuje do přímořského městečka White Pine Bay, kde hledá nový život pro sebe a svého dospívajícího syna. Společně se seznamují s historií vlastního motelu s názvem Bates Motel a městečka. Příběh je zrozením jednoho z nejslavnějších psychopatů filmového plátna.</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Vydechne a <i>tajně doufá</i>, že se jí podařilo přiblížit vám námět seriálu.</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Bates Motel nám prezentuje zajímavé vyústění příběhu ústřední dvojice, Normy a Normana Batese. Hned po několika minutách pilotní epizody vás mile překvapí herecký <i>ansábl</i>, v parádním provedení s Verou Farmingou - přesně ten typ filmové postavy, kterou milujete a nenávidíte zároveň a Freddiem Highmorem, jenž se může pyšnit stejně vypočítavým úsměvem, jaký měl původní Norman. Ani přestože je seriál velmi přesvědčivě a zábavně režírován bohužel nedokáže zakrýt plochost scénáře a jeho poněkud umělé vytváření zápletek <i>pro zápletky</i>, to vás však od sledování neodradí.</div>
<div class="MsoNormal">
</div>
<a name='more'></a><br />
<div class="MsoNormal">
Co mě osobně zaujalo nejvíce je Norman trpící už od dětství schizofrenií permanentně se držící za sukni své matky Normy, která je prezentována jako psychicky nestabilní hysterka chovající se ke svému synovi velmi autoritářsky <i>(skoro jako otec v sukni)</i>. Ačkoliv vám chování některých postav přijde krajně nevysvětlitelné, na každou otázku se s přibývajícími epizodami objeví odpověď.</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Velmi znepokojivý je fakt, že již od samého začátku víte, že nic nemůže skončit dobře. Proto je jakékoliv fandění hlavním postavám velmi ztíženo, což dělá ze seriálu lahůdku, protože každou epizodu čekáte, co se kde pokazí. Snažíte se pochopit, co z člověka dělá psychopata a přijít na to, kde nastala chyba. Jediné na co však postupem přicházíte je, že vás seriál neuvěřitelně pohltil jeho jednoduchostí a záhadností.</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Bates Motel si neustále zachovává stejnou tvář. Nevybalí na vás všechny fakta najednou a neustále přichází s něčím pro vás nepoznaným. Za zmínku stojí i fakt, že hudbu si za téměř celé dvě série vůbec nevybavuju, což je velká lichotka, protože jsem po většinu času strhnutá příběhem. I přestože se zde objevují mnohá <i>klišé</i>, na rozdíl od novodobých seriálů jsou úplně zastíněny hereckými dovednostmi hlavních i vedlejších postav.</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Vůbec nejzajímavější věcí na celém příběhu je zasazení do přítomnosti. Několik minut dočista věříte, že je seriál z dvacátého století, dokud neuvidíte Normana v <i>BMW</i>, jak v rukou drží <i>iPhone 3</i>.</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
O můj největší obdiv se za sedmnáct epizod postaral <b>Dylan</b>, okouzlující starší bratr Normana, který vám jako jediný dává smysl. Jeho život stojí za nic, ale na rozdíl od psychopatického Normana a věčně křičící Normy svým problémům čelí o něco lépe<i> (ve volném čase občas zachrání nějaký ten osamělý zadek)</i>. Naučíte se milovat jeho důvtip a nepřežitý smysl pro humor. Navíc odhodlaně čekáte, kdy přijde ta scéna, kde si sundá tričko a dočkáte se jí až v druhé sérii. Znepokojující.</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Mám-li shrnout seriál několika slovy.</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Líbí se mi všechny vztahy mezi jednotlivými postavami (zejména vztah mezi <i>Normou a Dylanem / Emmou a Gunnerem</i>). Uchvátil mě vzhled Normy a její láska vůči oběma synům, i když to tak občas nevypadá. Doslova mě oslovilo téma seriálu a žádný výskyt nadpřirozena. Miluju jeho podivně starou atmosféru a záhadnost.</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Seriál vás nutí se zamýšlet a přehodnocovat vaše úsudky, rozčiluje vás, ale i přesto si najde místo ve vašem srdci nebo alespoň žebříčku oblíbených seriálů.</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Bylo to jednoho chladného dubnového večera, kdy jedinou obdivuhodnou činností mladé šestnáctileté dívky bylo sledování seriálů. Její oči toužily po poznání něčeho dosud neviděného. Začala tedy se sledováním seriálu Bates Motel, který jí nyní myšlenkami doprovází na každém kroku. Tímto článkem se snaží předat svojí novou závislost dál.</div>
<div class="MsoNormal">
<br />
<i>/ Byla to moje premiéra, co se týče skutečné recenze, u které jsem se snažila využít všechny mé myšlenky a pocity, takže mějte strpení se všemi nedostatky, jenž jako hodnocení nese. Popřípadě mi napište, co si myslíte a zda-li seriál zvažujete/sledujete./</i></div>
<div class="MsoNormal">
</div>
<div class="MsoNormal">
</div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/05798335532037987558noreply@blogger.com5tag:blogger.com,1999:blog-977929548583869513.post-78330621608265793622014-04-14T15:59:00.000+02:002014-04-18T00:48:35.020+02:00If you tell the truth, you don't have to remember anything.<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjnUfC0AwWEvrLnLezsLat4PzgZHoTr8Sibn3PGwgxGriWyguqK0rrdAdZ91ntDwBJpjKjko1dU6_CHoKYwId4NwP-GKG8YxzeuOmVp40Qx_6H4bt5qEBQksHsW1cXgXG51xP1JlDTxBl9g/s1600/sdf.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjnUfC0AwWEvrLnLezsLat4PzgZHoTr8Sibn3PGwgxGriWyguqK0rrdAdZ91ntDwBJpjKjko1dU6_CHoKYwId4NwP-GKG8YxzeuOmVp40Qx_6H4bt5qEBQksHsW1cXgXG51xP1JlDTxBl9g/s1600/sdf.png" /></a></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
„Lidé lžou, ale nehledě na to, že ostatní lžou, ty bys měla
říkat pravdu,“ vstřícně mi sdělila máma.</div>
<div class="MsoNormal">
<br />
Tuhle větu si pořád opakuji, skoro jakoby to bylo včera, ale
přitom už od té doby uplynulo mnoho let. <i>Mami, máš pravdu, lidé lžou. </i></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Nesčetněkrát jsem se ocitla v pozici, kdy jsem byla
zranitelnější než kdy předtím. Ta nemohoucnost se bránit je příšerná, jako když
někdo skřípá zuby nebo sjede křídou po tabuli. Přála jsem si, aby to přestalo.
Přála jsem si být silná. Jak jsem však mohla být silná, když zde nebylo nic, co
by mě dělalo silnou?</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Právě v té chvíli, kdy pravda byla jen nicotná součást
mého života, jsem řekla nějakou lež. Bezvýznamnou lež, pošetilou lež, naivní
lež…<i>lež lež lež</i>. Nastala dočasná euforie – vyprchala stejně rychle, jako
nastala, ne-li rychleji. Moje problémy se vždy na několik sekund vzdálily. Byl
to příjemný pocit - asi jako skočit do studeného bazénu v obzvláště rozpáleném
dni. </div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Hodnota pravdy je však nevyčíslitelná. Pravda odkrývá
skutečnost. Lež odkrývá to, jak byste chtěli, aby se realita lišila od
skutečnosti.</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Je to váš sen, který jste chtěli uvést v skutečnost.
Jenže růžové prase zeleným pomocí lží neuděláte. A dříve nebo později si to
uvědomí každý (ale spíše později). A já si to uvědomila právě v té chvíli,
kdy mi má máma promlouvala do duše.</div>
<div class="MsoNormal">
<a name='more'></a><br /></div>
<div class="MsoNormal">
Lže každý, ale říkat pravdu ačkoliv jsme chudí, slabí či
smutní, říkat pravdu umí málokdo. Pravda nás posouvá ke smíření se s životy,
které žijeme, a smíření nás činí silnými, ačkoliv mnohokrát s určitou dávkou
nepřipustitelné hanby a bolesti.</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Kdyby lidé měli v hlavě malého mužíčka, který by jim
rozmlouval jejich unáhlená rozhodnutí, na každého člověka by připadlo nejmíň o
deset lží méně. </div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Ale já mám ráda lži. Jsou jako slova, řeknou více než by
člověk potřeboval vědět. Jsou jako nabité zbraně, které neúmyslně vkládáme do
rukou našich nepřátel. <b>Lžeme, abychom žili. Žijeme, abychom lhali. </b>Pravda je
občas stejně obyčejná jako lidský život, ale krásné věci se stávají obyčejnými
ve chvíli, kdy si na ně zvykneme.</div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<i>Opíral se o skříňku v košili, kterou tak miloval a
způsob, jakým si kousal spodní ret. A uviděl mě, usmál se. Usmál se a jakoby
všechen ten hluk najednou zanikl. „Miluju tě,“ řekl. Všechno působilo tak normálně,
i když jeho pocity vůči mně nebyly pravdivé. Zastrčila jsem si své vlasy za ucho a vydechla.
„Miluju tě,“ zopakovala. Avšak nikdo - kromě nás - nezjistí, co vlastně byla
pravda.</i></div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/05798335532037987558noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-977929548583869513.post-10625980160956746542014-04-11T22:11:00.001+02:002014-04-11T22:52:34.496+02:00Love drives all great stories<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi5QPWmdJNbhoV7aXRbHNQK4YSdsTnnG273vOBcEjRDMxeprUgRL_2HC7afA4C3wCD7KXo80Wfn-2VbgPIb7H9s2ScVE1cd4cXPjIPyYBP_awG6uWAAjOuGnUwsYbxfAvOMIcsXJO4ypuwx/s1600/tumblr_mlnqi0XkrM1rbmgvso1_500.png" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi5QPWmdJNbhoV7aXRbHNQK4YSdsTnnG273vOBcEjRDMxeprUgRL_2HC7afA4C3wCD7KXo80Wfn-2VbgPIb7H9s2ScVE1cd4cXPjIPyYBP_awG6uWAAjOuGnUwsYbxfAvOMIcsXJO4ypuwx/s1600/tumblr_mlnqi0XkrM1rbmgvso1_500.png" /></a></div>
<div class="MsoNormal">
<i><br /></i></div>
<div class="MsoNormal">
<i>Proč je pro mě vždy nejtěžší úvod článku? Vždyť to má být
jen pár stručných řádků, po kterých teprve přichází pointa.</i> Zdravím vás, právě
jste se ocitli na mém novém blogspotu. Je to pro mě až k nevíře, že zrovna
já, milovnice html kódů, se nacházím na tomto serveru. Teď je možná ten
nejvhodnější čas přejít k pointě předtím než se vám to celé vlastně
přestane chtít číst. </div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Posledních pár dnů,<b> zejména po přečtení Hvězdy nám nepřály</b>,
mám takový zvláštní pocit ohledně lásky. <i>Co je to vlastně láska?</i> Já si vždycky
lásku představovala jako pocit, předtím než jsem už dvakrát přečetla tu
zatraceně skvělou knihu, ale teď je to pro mě něco daleko většího. Taková
pomyslná brána k dobrodružství, lék na samotu, pocit nezapomnění. Jakoby
ta druhá osoba dávala najevo, že je váš záchranný kruh, když se budete topit,
ale přitom taky ta voda, ve které se topíte. </div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<i>„Miluju tě,“ řekl tiše</i><br />
<i><br /></i></div>
<div class="MsoNormal">
<i>„Auguste,“ řekla jsem já.</i><br />
<i><br /></i></div>
<div class="MsoNormal">
<i>„Miluju,“ opakoval. Díval se na mě a já jsem viděla, jak se
mi svraštily koutky očí. „Miluju tě a nehodlám si odpírat prostý potěšení říkat
pravdu. Miluju tě a vím, že láska je jenom výkřik do prázdna a že nevyhnutelně
přijde zapomnění, že jsme všichni odsouzeni k záhubě a nastane den, kdy se
všechno naše snažení obrátí v prach, a vím, že slunce pohltí jedinou zemi,
kterou kdy budeme mít, a miluju tě.“</i><br />
<i><br /></i></div>
<div class="MsoNormal">
<i>„Auguste,“ opakovala jsem znova, protože jsem nevěděla, co
jiného bych řekla. Měla jsem pocit, že se ve mně všechno zvedá, jako bych se
topila ve zvláštně bolestné radosti, ale nedokázala to vyslovit také.
Nedokázala jsem odpovědět nic. Jen jsem se na něj dívala a nechala jsem ho, aby
se díval na mě, až kývl, stiskl rty a opřel si hlavu o okénko.</i></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: right;">
<i><b>John Green; Hvězdy nám nepřály</b></i></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Tohle je citace z již zmiňované knihy. Víte, není
nádhernější pasáž než tahle, tedy alespoň pro mě, když nepočítám ten konec,
který si nechám pro sebe, pokud by se vám kniha jednou dostala do rukou.</div>
<div class="MsoNormal">
<a name='more'></a><br /></div>
<div class="MsoNormal">
Nejkrásnější na tom celém je, že je to jen pouhá fikce.
<i>Odkdy mají kluci tak velkou zásobu slov a potřebu říct něco nezapomenutelného? </i>Ale
stejně je to krásné. Krásné jako úsměv, který se probojoval skrze slzy, krásné
jako západ slunce, krásné jako ty nemateriální věci, co pro nás znamenají
tolik. </div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Neměla potřebu mu to oplatit, protože tohle byl její
sebestředný moment, který se zapsal do její historie, a který zemře spolu s ní.
Stejně jako láska, která je opravdu jenom výkřik do prázdna. Láska hory
přenáší, láska předčí naše očekávání, láska nás nepustí se svých spárů. <i>Bože,
proč jsem tak zatraceně sentimentální? </i></div>
<div class="MsoNormal">
<i><br /></i></div>
<div class="MsoNormal">
Pointou však je, že lidé berou lásku jako něco úžasného, kouzelného
a dalších sto přídavných jmen, které poukazují na to, jak je pro nás láska
cenná, přitom je však láska to nejbolestivější, co se v našich životech může
stát.</div>
<br />
<div class="MsoNormal">
Kdo by chtěl umřít a vidět své blízké a milované, jak stojí
před hrobem, kde leží všechna vaše slova a vzpomínky? Nikdo, ale stejně musí
být krásné umírat s tím pocitem, že jste byl opravdu milovaný, pro to kým
jste. I přestože jste byl přehnaně sarkastický, nevrlý, vychytralý jako byla
víceméně Hazel, ale přesto se našel Augustus, který by pro ni udělal cokoliv. </div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Následuje obrovský <b>spoiler</b> (dobře není zas tak velký, ale stejně) knihy Hvězdy
nám nepřály, který je nabarven na bílo, aby se na něj opravdu podívali jen ti,
kteří chtějí. <span style="color: white;">Já opravdu věřím, že měla umřít Hazel, jenže Vesmír nás chtěl
překvapit, a proto zaměnil Augustův čas s časem Hazel. Obchodoval s láskou,
a tím, co jsme schopni udělat, když milujeme.</span></div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/05798335532037987558noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-977929548583869513.post-25882812531424051392014-04-11T20:49:00.000+02:002014-04-11T21:23:48.937+02:00Shows<div class="MsoNormal">
Chtěla jsem tuto neodmyslitelnou část mého bytí popsat slovy
– největší záliba, došla jsem však k závěru, že jde spíše o lehčí verzi
fanatismu. </div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Občas trpíme závislostmi, což je stav především mysli, kdy
si člověk vsugeroval, že určitou činnost potřebuje ke své existenci. Za
normálních okolností je člověk závislý na potravě, vzduchu, spánku či vodě. Lidé
však po generace potlačují své problémy (samota, smutek, ztráta) pomocí
závislostí, je to taková úniková cesta. Existuje množství takových závislostí
např. <i>Workoholik </i>– osoba závislá na práci; <i>Gambler</i> – osoba závislá na
hazardních hrách; <i>Kuřák</i> – osoba závislá na nikotinu; mezi závislosti patří
dokonce žárlivost. A já vám něco povím o své závislosti.</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Stalo se to začátkem roku 2010, kdy jsem se šťastnou náhodou
dozvěděla o seriálu The Vampire Diaries. Obyčejná dvanáctiletá holka si má
najít spoustu stejně obyčejných vrstevníků. Našla jsem si jich spoustu, ale naše
názory se leckdy rozcházely. A vždy když jsem se ze školy vrátila domů, tak
jsem zaplula do nějakých ojetých každodenních činností, které mě nenaplňovaly
tolik, jak bych si přála. Odjakživa jsem byla docela tvůrčí typ, rozhodnutí zda
se podívám na první epizodu, bylo tedy velmi jednoduché.</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
A jakmile jsem se podívala na všechny epizody, chtěla jsem
víc. Více dobrodružství, zápletek, postav a více lásky, která žila pouze na
plátně. Rok od roku se moje vášeň projevovala víc a tímto dnem je už přes čtyřicet
seriálů, na které jsem se kdy podívala. </div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Vím, hloupé vybudovat si závislost na něčem
takovém, ale z mého pohledu se mi líbí už samotná myšlenka vědomostí,
které jsem s přibývajícími seriály získala. Prostředí právníků (Suits), pěstounských
rodin (The Fosters), hospodyněk (Devious Maids) nebo jen životy mladých lidí
(Slide, Skins, The Carrie Diaries) pro mě znamenalo určité poznání jiných
skupin lidí. </div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Zjistila jsem, odkud se bere skutečných strach (American Horror
Story), že jeden člověk nemůže zachránit celý svět (Arrow), jak by vypadalo soužití
stovky lidí zavřených pod obrovskou kopulí (Under The Dome).</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Dozvěděla jsem se
něco o historii (The White Queen, Reign), že pomsta není pouhá frakce naší
mysli (Revenge), jak moc by mě určitě bavilo být okouzlujícím mentalistou (The
Mentalist), a že pomluvy nám mohou změnit život (Gossip Girl). A začala jsem si
lidí cenit podle jejich vnějšku, nikoliv zevnějšku. </div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<b>Odpovědi na nejčastější otázky</b> (respektive hloupé pozámky)<b>:</b></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<i>Jak stíháš tolik seriálů najednou, máš nějaký život?</i> Ano,
mám nějaký život, není to tak, že bych dvacet-čtyři hodin denně poctivě
sledovala seriál za seriálem.</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<i>Kde na tolik seriálů bereš čas? </i>Když má člověk něco rád, čas
si vždycky najde. To je asi jako, když si najdeš čas na učení, protože chceš lepší
výsledky nebo na jídlo, protože máš hlad.</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<i>Co tě na tom tak baví? </i>Nikdy nenavštívím různá zákoutí světa,
nebudu mít nadpřirozené super-schopnosti a nebudu honit zločince, ale alespoň
se na ně můžu dívat tímto způsobem a naučit se je chápat.</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<i>Kolik seriálů si začala sledovat tento rok, popřípadě jaké?</i> Začala
jsem jich sledovat šest a to - The 100, Star-Crossed, Bates Motel, Slide,
Mixology, Bitten.</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<i>Tvůj nejoblíbenější seriál (za celou dobu/momentálně)? </i>Za
celou dobu nejspíš The Vampire Diaries, Teen Wolf, American Horror Story.
Momentálně Bates Motel.</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<b>Menší dodatek:</b></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
Závisláci jsou jen lidé, kterým byla diagnóza stanovena, ostatní se zatím neodhodlali svoji závislost léčit.</div>
<div class="MsoNormal">
<br />
<b>Seriály, které jsem sledovala/sleduji:</b></div>
<br />
<table>
<tbody>
<tr><td>• The Vampire Diaries<br />
• Nikita<br />
• Twisted<br />
• Ravenswood<br />
• American Horror Story<br />
• Bitten<br />
• Mixology<br />
• The Following<br />
• Gossip Girl<br />
• The White Queen<br />
• Bonnie & Clyde </td><td><div style="padding-left: 10px; text-align: justify;">
• Teen Wolf</div>
<div style="padding-left: 10px; text-align: justify;">
• Arrow<br />
• Slide<br />
• The Lying Game<br />
• Awkward<br />
• Game of Thrones<br />
• Make It or Break It<br />
• The Carrie Diaries<br />
• Revenge<br />
• Under the Dome<br />
• Switched At Birth</div>
</td><td><div style="padding-left: 10px; text-align: justify;">
• Batel Motel<br />
• Star-Crossed<br />
• Skins<br />
• The Secret Circle<br />
• Banshee<br />
• Cult<br />
• The Mentalist<br />
• Reign<br />
• Suits<br />
• Witches of the East End<br />
• Lost Girl</div>
</td>
<td><div style="padding-left: 10px; text-align: justify;">
• The 100<br />
• The Fosters<br />
• Pretty Little Liars<br />
• Devious Maids<br />
• Beauty and the Beast<br />
• Hellcats<br />
• The Tomorrow People<br />
• CSI: Miami<br />
• The Originals<br />
• Once Upon A Time<br />
• Hart of Dixie</div>
</td></tr>
</tbody></table>
<div style="text-align: right;">
<b><br /></b>
<b>Celkově: 44 seriálů</b></div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/05798335532037987558noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-977929548583869513.post-88432320233308188572014-04-05T23:24:00.001+02:002014-04-05T23:27:18.639+02:00BlogPovím vám příběh. Bylo to zhruba před pěti lety, kdy se světem vlekla jedna malá dívenka.
Zvláštní je, že tehdy si přišla nad míru inteligentní. Nestačili jí její <i>věrní</i>
kamarádi, kteří jí za nejbližším sloupem skládali básně plné závisti a
nenávisti. A tak jí nostalgie zavedla na internetovou stránku blog.cz. Našla si
spoustu abstraktních přátel, kteří se jí sice nemohli tělesně dotknout, ale
každý den se jí s pomocí komentářů dotýkali duševně. Nebyli k ní milí,
jen když něco potřebovali, jejich názor se neměnil s minutami a našli více
společných témat, než se dalo spočítat. A jak šly roky, ocitla se tato - nyní
šestnáctiletá dívka - ve spárů blogspotu.<br />
<br />
Její názor na blog se za pět let vyvíjel. A nyní je pro ni blog jedno z mála nestísněných
míst, kde mezi sebou lidé nesoupeří. Jediné místo, kde se více než sympatie a
tělesný vzhled oceňují duše, nápady a především slova. Místo, kde otevřenost
hraje větší roli než hrdost.<br />
<br />
A proto vás
prosím mí milí čtenáři a přátelé, buďte ke mně od této chvíle až do poslední
otevření. Jako jste otevření svým deníčkům, svým nejdražším přátelům, protože tento
důvod mě tu jednoho obyčejného dne zavál. Piště mi své problémy (ne, že bych
jich neměla dost, ale pro pár se místo ještě najde), zážitky, buďte sdílní,
protože pokud postrádáte ve svých životech někoho, komu věřit, chci, abyste
věděli, že máte mě. Tu dívku, která se snaží už po generace vaše strasti a
bolesti utěšit.<br />
<b><br /></b>
<b>Pozn.</b> Tento
blog otvírá pomyslné dveře do mé mysli. Zachycuji zde své nálady, názory a
snažím se zde psát věci, jak je cítím. Proto pokud budu nevrlá, sprostá nebo
vám zkrátka moje články nepřijdou vhodné, dejme tomu, že jsem jen jedna prostá
sedmikráska na poli plném vlčích máků.
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/05798335532037987558noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-977929548583869513.post-54084113659057311252014-03-30T17:50:00.001+02:002014-03-30T19:24:05.730+02:00Lydia Byers<div class="MsoNormal">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
Jsem dívka, poněkud neodlišná od ostatních. Je mi šestnáct let. Má osobnost je složená
ze tří částí a já vám o každé z nich něco povím.</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
První část nazývám – <i>sebedestruktivní</i>. Část mě, která chce
žít, ale nežije. Chce milovat, ale nemiluje. Tato část mě nutí zabývat se
minulostí, snažit se ji zachytit v momentech. Štěstí bere jako slet všech
krásných pocitů, které nepřetrvávají. Mám cíle a přání, ale mnohem důležitější pro
mě je o nich neustále přemýšlet než jich docílit. Tahle část klade důraz na
duševní činnost, samotu a trpí velkou vnitřní nejistotou. Oceňuje krásu,
vědomosti a inteligenci. Lidi si k tělu nepřipouští, jelikož má strach ze
zklamání a ztráty. Všímá si každého detailu, umí být starostlivá a soucitná s upřímným
zájmem o pomoc lidem. Často utíká z reality do snění. Ráda poslouchá
hudbu, čte a píše, je melancholická. Kdyby žila ve světě, který by byl rozdělen
do pěti frakcí stejně jako v Divergenci, vybrala by si Abnegation
(obětavost).</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Druhá část je <i>prozíravá</i>. Část mě, která chce být obdivovaná
a úspěšná za každou cenu. Lásku bere jako vedlejší efekt štěstí. A k docílení
vnitřní spokojenosti, jí stačí šálek dobré kávy, klid a jakákoliv produktivní
činnost. Tahle část se nespokojí s průměrem, vždy musí být vše podle ní a
ráda je v pozici velitele. Její obdivuhodnou vlastností je zachování
klidu, je jen málo situací, které ji dovedou rozčílit. I přestože své pocity
neprojevuje, ví, že se uvnitř ní schovávají. Přes den je diplomatická a
sebejistá, v noci nejvíce ožívá. Je cílevědomá, upřímná, smířená se
zákeřnostmi života a do ničeho nevkládá velké naděje, je flegmatická. V Divergenci
by patřila do frakce Candor (upřímnost).</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
A třetí část si říká – <i>život</i>. Je to část, která bere život
jako něco nedocenitelného. Pouští se do mnoha věcí, které nedotáhne dokonce,
jelikož si vystačí se zkušeností. Často a ráda přehání, i to je důvodem, proč
je tak upovídaná. Tato část miluje společnost, dokáže vše přeměnit v legraci
a nachází v životě spoustu vzrušení. Za největšího nepřítele považuje
strach, který podle ní zdržuje lidi od dobrodružství. Miluje adrenalin, výšky a
ráda by na osmnácté narozeniny zkusila bungee jumping. Touží po štěstí, lásce a
mnohem důležitější než osobní blaho, jsou pro ni pocity ostatních. Je vstřícná,
optimistická a ráda by ti sdělila, že jsi krásná/ý, je sangvinická. Kdyby si
měla vybrat jednu z pěti frakcí, zřejmě by si zvolila Dauntless (statečnost),
ale stejně jako Four/Tobias by chtěla být statečná, obětavá, moudrá, upřímná
a mírumilovná.</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Jsem dívka, žijící v představách o tom, jaká je. Žijeme
ve společnosti, kde se neustále srovnáváme s ostatními. Ona je krásnější,
vyšší, hubenější… a tak se ocitáme v tomhle srovnávání, že zapomínáme
poslouchat a poznávat sebe samé. A pak se podíváme do zrcadla a místo toho,
abychom viděli sami sebe, a kým jsme. Vidíme, kdo nejsme. Takže příště až se
podívám do zrcadla, doufám, že opravdu uvidím samu sebe a nebude mě zajímat, co
si o mě ostatní myslí. Stejně jako je nebude zajímat, co si o nich myslím. A
čím dříve si to začnu uvědomovat, tím dříve budu schopna žít s větší svobodou
a volností.<br />
<br />
<b>Při zkoumání toho, kým opravdu jsme, se vydáváme na nekonečnou cestu plnou dobrodružství.</b></div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/05798335532037987558noreply@blogger.com0